VÁNOCE

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V období oslav dvanáctidenní – Δωδεκαήμερο - Vánoce, Nový rok a Fota (světla) se i v Řecku konají různé lidové obyčeje, aby se lidé radovali z odchodu zimní tmy a začátku jarního světla, aby si zabezpečili štěstí v nastávajícím roce, posílili svoji víru a rodinná pouta prostřednictvím duchovních a rodinných oslav těchto dnů.

K hledání štěstí patří i koledy, dárky, VASILOPITY, hazardní hry, sladkosti, prostřednictvím kterých lidé zkoušejí nebo lákají svoje štěstí. Bylo období, kdy ani kalendáře ani noviny neinformovaly o velkých svátcích Vánoc, Nového roku a FOTON a lidé čekali na hlasy dětí doprovázené zvukem trianglu, které večer doprovázely až k jejich domovním dveřím, když se celá rodina sešla doma. Paní domu položila do košíku dětí cokoliv co reprezentovalo její přání: plody pro dobrou úrodu, sladkosti pro štěstí, mince pro bohatství. Dnes jsou nadále koledy zpívány malými i dospělými a přes jejich komercionalizaci, neztrácejí nic na svém kouzlu.

Oblíbenou kratochvílí pravoslavných Vánoc je rituální krájení novoročního koláče VASILOPITY, do něhož se zapéká mince. Kdo ve svém dílu nalezne schovanou minci, bude mít štěstí v nastávajícím roce. Tento zvyk v Řecku představuje v novoroční době zlatý hřeb společenského života.

 

VÁNOCE

Od předvečera Vánoc (u nás Štědrý den) po 6. leden THEOFANIA nebo FOTA, což je den, kdy byl pokřtěn Kristus v řece Jordán – u nás se tomuto dni říká na Tři krále – se v Řecku nazývá DVANÁCTIDENNÍ. Ani Starý ani Nový zákon neudává přesné datum narození Krista, a proto první křesťané slavili Kristovo narození a křest společně 6. ledna. Až v roce 354 po Kristu byl v Římě po mnoha diskusích ustanoven jako den jeho narození 25. prosinec. Tento den je také spojen se zimním slunovratem, kdy kolem 25. prosince začíná znovu vítězit světlo nad tmou.

Mezi 25. prosincem a 6. lednem byl Kristus ještě nepokřtěný, a tím pádem i vody nebyly ještě posvěcené, a proto se prý objevovali KALIKANTZARI, démoni, kteří způsobovali různé škody a obtěžovali zejména ty, kteří po setmění chodili sami ven. Podle pověry se zaměřovali nejvíc na stařeny. Do domů, kde způsobovali různé neplechy a drobné škody při vaření se měli dostávat komínem, proto hospodyně dávaly do komína síto. KALIKANTZAROS měl být škodolibý, ale hloupý a tak jakmile uviděl síto, začal počítat díry v něm, jednu po druhé. Uměl ale počítat jen do dvou a tak začínal znovu a znovu a když zakokrhal první kohout, musel už zmizet. V různých oblastech se tito démoni nazývali různě a také existovaly rozdílné představy o jejich podobě. Věřilo se, že KALIKANTZARY se stávaly děti narozené v den Vánoc, tedy počaté v den zvěstování o neposkvrněném početí, což je pro každého křesťana těžký hřích. Aby se dítě narozené o Vánocích nestalo KALIKANTZAREM bylo prý dříve uvazováno k ruce matky pletencem z česneku, který měl odvrátit nečisté síly.

Před Vánocemi se scházely děti, aby si připravily koledy. Den před Vánocemi (na Štědrý den u nás) už za úsvitu vycházely a šly od domu k domu, aby všude oznámily radostnou novinu o narození Krista. V rukou držely barevné svítilny nebo osvětlené loďky. Měly s sebou také hůl, kterou rytmicky klepaly na dveře, aby to přineslo domu dobro a zpívaly koledy. Každá hospodyně odměnila děti podle svých možností, ať už sladkostmi, kaštany nebo ořechy.

I když půst před Vánocemi je jen lehký, o samotných Vánocích se jí vždy dobře. Zejména ve vesnicích, kde nezabíjeli prasata na masopust, tak činili už před Vánocemi. A tam, kde se nezabíjí prase, zabíjí se drůbež. Co se týká krůt, ty se dostaly na řecké stoly z Evropy až v 16. století. V poslední době se ale krůta, zejména plněná kaštany nebo jinou nádivkou, objevuje skoro v každé řecké rodině.

Stejně jako při jiných svátcích, i na Vánoce se peče zvláštní druh chleba CHRISTOPSOMO – Kristův chléb, který je velmi zdobný. Z těsta se vytváří různé tvary, které se liší od rodiny k rodině. U večeře se schází celá velká rodina, stůl bývá prostřený už od předchozího dne. Uprostřed stolu leží CHRISTOPSOMO s medem, kolem jsou rozloženy ořechy, mandle, jablka a sušené fíky. Před jídlem si všichni vzájemně přejí hodně zdraví a vše nejlepší v novém roce.

Narození Krista je pro všechny zázrakem, je to tak velká událost, že v předvečer Vánoc (v doslovném překladu z řeckého CHRISTUJENA – narození Krista) se otevírá nebe a cokoliv si člověk v ten okamžik přeje, to se stane. Proto mnozí čekají až do půlnoci, aby se otevření nebe dočkali. Toto období je příznivě nakloněné pro zjišťování budoucnosti. Také Vánoční oheň a fakt, že se schází celá rodina je příležitostí pro věštění budoucnosti. Např. podle toho, jak poskočí zrnka pšenice, když se hodí do ohně, lze zjistit, kdo bude žít, kdo zemře, kdo odjede do ciziny.

Co se týká vánočního stromku, není to řecký zvyk. Do řeckých domácností se vánoční stromeček dostal až po vzniku novodobého řeckého státu ve 30. letech 19. století s příchodem, původem bavorského, panovníka Oty. Dříve se, ale spíše jen v přímořských oblastech a na ostrovech, zdobily dřevěné vyřezávané loďky. S těmi také děti chodily na koledy.

 

NOVÝ ROK

1. leden je den nového měsíce i celého roku. Lidé věří, že pokud se jim bude tento den dařit, bude se jim dařit po celý rok (obdobně u nás je přísloví – „jak na Nový rok, tak po celý rok“), proto si všichni dávají pozor, aby se nehádali a neplakali, nic neztratili nebo nepůjčili, protože to by se jim pak dělo po celý rok.

Nejznámějším novoročním zvykem je koledování. V předvečer Nového roku (na Silvestra u nás), děti i dospělí chodí od domu k domu a zpívají koledy. Při tom drží v ruce buď jablko nebo pomeranč, to se v jednotlivých oblastech různí. Při zpívání koled pak dříve prutem vypláceli lehce hospodáře. Věřilo se, že zelený prut dával život všemu, čeho se dotknul. Hospodáři dávali dětem za odměnu drobné mince, sladkosti a ořechy.

Novoroční stůl musí být plný pochoutek, jak pokrmů, tak sladkostí, většinou obsahujících med. Co si ale v žádném případě nelze představit, je novoroční stůl bez tzv. VASILOPITY. Je to lehký novoroční koláč z mouky, cukru a dalších přísad, ve kterém je zapečená mince, tzv. FLURI. Když se má VASILOPITA krájet, shromáždí se celá rodina. Při krájení se totiž projeví, kdo bude mít štěstí po celý rok, kdo dostane kousek VASILOPITY se zapečenou mincí. První díl koláče připadne svatému Vasilovi, druhý domu, pak hospodáři, hospodyni a ostatním členům rodiny. Na vesnicích se dával také jeden díl domácím zvířatům, jeden byl pro pole a jeden patřil i lodi, pokud ji rodina vlastnila.

Se štěstím je spojený i zvyk hrát v předvečer Nového roku karty a jiné hazardní hry (doslovný překlad z řečtiny zní „šťastné hry“), které mají ukázat, kdo bude mít štěstí po celý příští rok.

 

THEOFANIA / FOTA

Svátek světla se slaví 6. ledna. Má svoje vlastní koledy, které děti dřív zpívaly dům od domu. Jedná se o velký svátek, neboť se světí vody a odchází ledy. Je to den, kdy byl pokřtěn Kristus Janem Křtitelem. V předvečer svátku chodil kněz dům od domu, aby je posvětil svěcenou vodou, kterou kropil pomocí snítek bazalky. Velké vysvěcení se děje 6. ledna, kdy se všichni vypraví k moři, popřípadě k blízké řece a pokud není ani ta, alespoň k nějaké nádrži s vodou. Kněz vhazuje kříž do vody a odvážní otužilci se vrhnou za ním do ledové vody, soutěží, kdo jej první najde a vyloví. Ten s ním také dříve obešel domy ve vesnici, aby je posvětil a dostal za svůj odvážný čin výslužku. Větévkou olivovníku nebo snítkou bazalky se světil každý kout domu, zahrada s ovocnými stromy, pole, vinice i zvířata v chlévě. V přímořských oblastech nezapomínali lidé k moři přinést ikony ze svého domácího ikonostasu a zemědělské náčiní, aby je omyli v mořské vodě, která už byla vysvěcena. Tím se každá věc, kterou nahlodal zub času, stávala opět čistou a získávala znovu svoji původní sílu. Zvyk tak připomíná PLYNTIRIA – praní, svátek ze starověkých Atén, kdy staří Atéňané přinášeli do oblasti přístavu Faliros sochu bohyně Atény a omývali ji mořskou vodou.

 

Zdroj: http://www.lyceumrekyn.cz