Velký pátek Velikonoc

Velký pátek je dnem absolutní nečinnosti a půstu. Téměř celý den je věnován sejmutí Ukřižovaného z kříže a následování Božího hrobu. Lidé žijí v hlubokém smutku svatého dramatu a chtějí být jeho součástí. Zvyky v tento den se na různých místech v Řecku nepatrně liší.

Na vesnicích Pilie v den Velkého pátku pijí ocet, aby ukázali lásku ke Kristu, kterého na kříži napájeli octem. Na Krétě o Velkém pátku jedí potraviny vařené ve vodě s octem, vařené šneky, jejichž šťáva je kyselá a připomíná ocet.

Koroni ani nezapalují oheň, ani nevaří a ani nic nejedí. Někteří si nalijí ocet, dají do něj i trochu pavučin a pijí tři doušky, protože takto napájeli i Ježíše.

Když kolem poledne sejmou Ukřižovaného z kříže a vystaví se zlatem utkaná podobizna mrtvého Ježíše do přenosného baldachýnu, tak začíná zdobení Božího hrobu. Zdobí jej děvčata dané farnosti jarními květy: fialkami, maceškami, růžemi, citrónovými květy. Všechny květiny se splétají do věnců a girland a takto se stává celý Boží hrob velkou květinovou korunou.

Na mnoha místech když děvčata zdobí Boží hrob, zpívají žalozpěv Panny Marie, velkou náboženskou píseň, která vypráví o ukřižování Ježíše a vyjadřuje bolest jeho svaté Matky.

A okamžitě se shromažďuje lid a uctívají Boží hrob. Panny stojí s nádobami plnými citrónových, nebo růžových květů vedle Božího hrobu a kropí myrhou mrtvého Ježíše. Lidé, především ženy a děti, poté co se políbí, prochází pod Božím hrobem „aby se jich chytila radost“, jak se říká.

Když se setmí začíná následování cesty Božího hrobu. Ve předu procesí je kříž, dále Boží hrob a za ním kněží. Lidé, kteří jej následují drží v rukou rozsvícené svíce – „lambades“. Občas procesí zastaví na náměstích, nebo křižovatkách a tam kněží zpívají motlitby.

Na mnoha místech v době pochodu Božího hrobu zapalují oheň a v něm pálí kadidlo, na jiných místech pálí Jidáše.

Meligala na večer Velkého pátku zapalují tzv „funtaries“. Každá hospodyně, když zvon ohlašuje Boží hrob, hodí před dveře svého domu dva, tři svazky z větviček vína a zapálila je. Než došlo procesí, z větviček se staly uhlíky. Ve chvíli, kdy kněz prochází kolem domu, hospodyně vhazuje do uhlíků hrst kadidla a kněz se tam pozastaví.

Metres Thrákie se průvod Božího hrobu zastavuje před kaplí, kde hoří oheň ke spálení Jidáše. Ve chvíli, kdy kněz čte související evangelium zapalují oheň a pálí Jidáše. Berou hrst ze vzniklého popela a hodí hej na hroby.

Na Kiu  o Velkém pátku, kdy obcházejí s Božím hrobem, zastavují na křižovatkách a věnují vzpomínku na Ježíše. Taktéž dveře jejich domů jsou otevřené, aby mohla vejít boží milost. Lidé jdou trochu dříve na hřbitov a tam položí trochu hlíny v místa, kde se zastaví procesí. Když skončí liturgie, vezmou si trochu z této hlíny a rozpráší ji po domě, aby vyhnali štěnice.

N jiných místech, jako třeba na Lesvosu nezapalují oheň jen na Velký pátek ale všechny ostatní dny ano od Velké středy do Velké soboty.

Zvláštní význam má i zvyk Serských žen, které umisťují ve chvíli průchodu kolem jejího domu na stůl před práh svého domu ikonu Ukřižovaného do květů , svíček a kadidla. Vedle položí talíř s výhonky čočky nebo obilí, které zasadily pro tento účel v jedno ze dní Velkého půstu („Megalis Sarakostis“). Tento zvyk se dodržuje i na dalších místech a připomíná Zahrady Adonisovy.

Ve svátek Adonise , ženy, oblečeny ve smuteční oděv, umisťovaly na lože zemřelého voskové podobizny Adonise, kolem kterých rozprostřely květy a již zmiňované „zahrady“, tzn. květináče, do kterých zasadily fenykl, nebo jiné rostliny, které rychle vadnou, ale rychle znovu vykvetou. (aby symbolizovaly předčasně uvadlé mládí Adonise)

Tak jako svícím Velkého čtvrtku, tak i květům z Božího hrobu (Kristovy květy, Křížové květy) je přisuzována velká boží síla. Na mnoha místech dokonce jejich distribuci provádějí samotní kněží. Květy, aby měly větší účinnost musí být ukradeny!

Ve Spartě, když obcházejí s Božím hrobem, odstrojuje ho rozsvěcovač svící, který bere svíce a hlídá je. Dalšího dne je kněz dá na tác s Křížovými květy a rozdává je ženám. Ženy si je uschovají jako amulet a když onemocní v rodině dítě, na uhlíky položí trochu Křížových květu a spálí je.

JINÉ ZVYKY VELKÉHO PÁTKU

V Koroni na Velký pátek ráno děti, které drží kříž v ruce chodí od domu k domu a vypráví o božím umučení. Lidé je pak pohostí sušenkami, červenými vejci nebo, penězi.

V Kastanofytu Kastorie si vesnické děti vezmou z kostela „vlaštovku (dřevěného holuba), drží ho na vysoké dřevěné tyči, ozdobí ho květy a na pochůzkách dostávají dárky, červená vejce a jiné.

Obcházení kaplí

V Telonia na Lesvosu se na Velký pátek obyvatelé budí brzy ráno a obcházejí kaple. Musí navštívit 9 – 13 kaplí, rozsvěcují svíčky a zapalují kadidlo.

Návštěva hřbitova

Pokládají se pletené věnce a zapaluje se kadidlo

Procesí s Ukřižovaným

Na Zakythu v poledne Velkého pátku obcházejí s Ukřižovaným město.

Pátek nového těsta

Na východu Kréty, ve chvíli kdy kněz zpívá první evangelium Velkého pátku žena kněze má mouku a vodu, udělá kvásek s požehnáním evangelia a kvásek kyne.

 

 

Paní Sarakosti

Zvyk, který se dodržuje po celém Řecku. Babička namalovala na papír Paní Sarakosti, která má přivřená víčka, ústa trpělivě zavřená a své ruce volně zkřížené v pozici modlitby. Má sedm nohou, symbolizujících sedm týdnů Velké Tesarakosti (čtyřicetidenního půstu).

Babička pověsila tento obrázek pod svůj ikonostas. Každou sobotu vždy jedno vnouče utrhlo jednu nohu, až na konec zůstala jen jedna noha, noha Velkého týdne. Tu babička smotala do malé kuličky, vložila ji do Chlebu Vzkříšení a když tatínek řezal a rozděloval krajíce tohoto chlebu všem, kteří seděli u velikonočního stolu, ten který našel ve svém krajíci poslední nohu Paní Sarakosti, byl tím největším šťastlivcem.

Η Κυρά Σαρακοστή

Έθιμο που συναντάται σε όλη την Ελλάδα. Η γιαγιά ζωγράφιζε σε χαρτί την Κυρά Σαρακοστή που είχε τα βλέφαρά της χαμηλωμένα, το στόμα της υπομονετικά κλειστό και τα χέρια της άνετα σταυρωμένα σε στάση προσευχής. Τα πόδια της ήταν επτά που αντιστοιχούσαν σε κάθε μια από τις επτά εβδομάδες της Μεγάλης Τεσσαρακοστής.

Η γιαγιά κρεμούσε αυτή την ζωγραφιά της κάτω από το εικονοστάσι της. Κάθε Σαββάτο ένα, ένα τα εγγόνα διαδοχικά έκοβαν από ένα πόδι ως ότου έμενε το τελευταίο πόδι της Μεγάλης Εβδομάδας. Εκείνο, αφού το τύλιγε σε μικρό μπαλάκι, το έβαζε μέσα στο Ψωμί της Ανάστασης και, όταν ο πατέρας έκοβε και μοίραζε τις φέτες σε όλα τα παρευρισκόμενα μέλη του Πασχαλινού τραπεζιού, ο πιο χαρούμενος ήταν εκείνος που έβρισκε στη φέτα του ψωμιού του το τελευταίο πόδι της Κυράς  Σαρακοστής.

Πηγή: dim-rizou.pel.sch.gr/ papers/mar2004/paper7.htm.

 

Velikonoce v Řecku

Na tržišti v centru Athén je rušno. Přípravy na největší svátky roku vrcholí. Řezníci hlasitě nabízejí zákazníkům čerstvé maso, největší poptávka je po jehněčím, které je symbolem jarních svátků. To se už několik dní předem nakládá spolu s orientálním kořením. Řekové nakupují ve velkém, na nedělním stole nesmí chybět žádná lahůdka. Oslavy ale začínají už mnohem dříve.

Takto popisuje velikonoční atmosféru paní Květa Trojanů, která žije v Řecku už přes dvacet let. Mnohé tradice tak už přijala za své. Některé, jako čtyřicetidenní držení půstu, naopak odmítá a těžko se jí lze divit. Na stole se nesmí objevit maso, vajíčka, sýry, mléko a poslední tři dny ani olivový olej. Většina obyvatel ale půst dodržuje. Pro výpočet pravoslavných Velikonoc se používá Juliánský kalendář, proto se většinou konají v jiném období než je tomu v zemích s katolickou tradicí. V zemi, kde je více než 90 procent obyvatel věřících, mají Velikonoce mnohem duchovnější charakter než u nás. Po celý týden se každý den konají mše. V pátek vše vrcholí. Z kostela je vynášeno Kristovo tělo, světla kolem kostela jsou zahalena do černého plátna, smutečně zvoní zvony. Ve smutečním jsou i lidé v procesí. Ukřižování Ježíše Krista si s kříži ověnčenými květinami každoročně připomínají tisíce obyvatel Peloponéského poloostrova.

V samotných Athénách se nejmohutnější původ vydává z malé kapličky Agia Georgiose z 19. století postavené na nejvyšším vrcholku města, hoře Likavitos. Liturgické obřady zakončí v sobotu o půlnoci mše Zmrtvýchvstání. Od tohoto momentu duchovní část Velikonoc končí a na řadu přichází veselí, od toho našeho ale poněkud odlišné. Pomlázky či polévání vodou jsou Řekům cizí. Na Krétě mladá děvčata rozvazují citrónové plátky, se kterými jsou ozdobené skříně. Vajíčka se barví proto, aby každý, kdo půjde do kostela, měl jedno v kapse obleku. Dříve to bylo pouze na červeno, dnes se už i v Řecku používají jiné barvy. Červená však přesto stále dominuje.

Podobně jako u nás se v Řecku traduje, že o Velikonocích by měl mít každý něco nového na sebe. Pro děti to povětšinou znamená nové boty a obligátní velikonoční svíce λαμπάδα. I v Řecku ale velikonoční oslavy stále více získávají komerční charakter a dnes je běžné se bohatě obdarovávat podobně jako na Vánoce. Hlavní rys řeckých Velikonoc, hodovat a radovat se v kruhu široké rodiny, se naštěstí zatím nevytratil. Ulice Athén jsou povětšinou vylidněné, téměř všichni se vydávají na venkov, kde se opéká jehněčí přímo na roštu na zahradě. Pokud někdo musí zůstat ve městě, využije možnosti opékat maso alespoň na balkóně. Jehněčí suvlaki, saláty, sladkosti, až se stoly prohýbají.

A ještě jednu zvláštnost mají řecké Velikonoce. Neodmyslitelně k nim patří lampionové průvody. A tak večer tmu nad celým Peloponéským poloostrovem rozjasní miliony malých svíček.

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/72407

ΠΑΣΧΑΛΙΝΑ  ΕΘΙΜΑ

Το χριστιανικό συμβολισμό του Πάσχα καθιέρωσε για πρώτη φορά ο Απόστολος Παύλος. Από την εποχή που οι χριστιανοί άρχισαν να γιορτάζουν το Πάσχα, διατήρησαν ορισμένα χαρακτηριστικά του Εβραϊκού, ενώ ταυτόχρονα προσέθεσαν άλλα. Αυτό φαίνεται από το πασχαλινό αρνί (οβελίας) και τα κόκκινα αυγά.

Πλούσια είναι η παράδοση για τον συμβολισμό των αυγών του Πάσχα. Στα Βυζαντινά χρόνια έφτιαχναν κουλούρα που στην μέση της είχε ένα κόκκινο αυγό. Το αυγό, από το οποίο βγαίνουν τα πουλιά, συμβολίζει την ζωή, ενώ το κόκκινο είναι το χρώμα της ζωής. Το βάψιμο των αυγών, για λατρευτικούς σκοπούς απαντάται σε διάφορους τόπους του κόσμου.

Πριν τη γιορτή του Πάσχα, έχουμε μία περίοδο νηστείας 50 ημερών. Η τελευταία εβδομάδα πριν από την Κυριακή του Πάσχα είναι η Μεγάλη Εβδομάδα των Παθών.

Τα έθιμα ξεκινούν από το Σάββατο του Λαζάρου, που τα παιδιά γυρίζουν από πόρτα σε πόρτα και τραγουδούν το "Λάζαρο", συγκεντρώνοντας χρήματα και αυγά.

Το πρωί της Κυριακής των Βαΐων, οι πιστοί πηγαίνουν στην εκκλησία για να πάρουν το σταυρό φτιαγμένο με βάγια (φύλλα φοινίκων) που το τοποθετούν στα εικονίσματα για να τους φυλάει όλο το χρόνο.
Από την Κυριακή των Βαΐων και κάθε βράδυ καθ΄ όλη τη διάρκεια της Μ. Εβδομάδας, όλοι οι πιστοί μαζεύονται στις εκκλησίες για να παρακολουθήσουν με κατάνυξη τα Θεία Πάθη.

Την Μ. Τρίτη φτιάχνουν οι νοικοκυρές τα κουλουράκια. Την Μ. Τετάρτη γίνεται το πλύσιμο και το καθάρισμα του σπιτιού ενώ το απόγευμα γίνεται στην εκκλησία το ευχέλαιο.

Την Μ. Πέμπτη βάφουν τα αυγά. Την Μ. Πέμπτη το βράδυ, αφού τελειώσουν τα 12 Ευαγγέλια, κοπέλες αναλαμβάνουν να στολίσουν τον επιτάφιο με γιρλάντες από λευκά λουλούδια, έτσι την Μ. Παρασκευή το πρωί ο επιτάφιος είναι έτοιμος για να δεχθεί το "σώμα του Χριστού" κατά την Αποκαθήλωση.

Η Μ. Παρασκευή, είναι ημέρα πένθους, ο λαός ζει με μεγάλη κατάνυξη το Θείο Δράμα. Δεν τρώνε γλυκά για την αγάπη του Χριστού που τον πότισαν ξύδι. Ταχινόσουπα, μαρούλι με ξύδι ή φακές με ξύδι είναι τα συνήθη φαγητά. Κανείς δεν πρέπει να πιάσει στα χέρια του σφυρί ή βελόνι, γιατί θεωρείται μεγάλη αμαρτία. Το βράδυ γίνεται ο Εσπερινός και η περιφορά του Επιταφίου. Της πομπής προπορεύεται η μπάντα ή η χορωδία και παίζει πένθιμα εμβατήρια, ακολουθούν οι Ιεροψάλτες, ο κλήρος, οι μυροφόρες, τα εξαπτέρυγα, πρόσκοποι, και οι πιστοί που ψέλνουν καθ' όλη τη διάρκεια της λιτανείας. Σε όλη τη διαδρομή οι πιστοί ραίνουν τον επιτάφιο με λουλούδια και αρώματα, κρατώντας αναμμένα κεριά.

Το Μ. Σάββατο, μετά το τέλος της λειτουργίας της Ανάστασης, όλοι οι πιστοί φροντίζουν να πάρουν στα σπίτια τους τη λαμπάδα με το Άγιο φως της Ανάστασης και πριν μπουν στο σπίτι κάνουν το σημάδι του σταυρού με τον καπνό του κεριού πάνω στην πόρτα, ανάβουν το καντήλι που έχουν στα εικονίσματα του σπιτιού και φροντίζουν να το κρατούν αναμμένο όλο το χρόνο για να το ανανεώσουν και πάλι την επόμενη Ανάσταση.

Σε ολόκληρη την Ελλάδα η Μεγάλη Εβδομάδα και το Πάσχα γιορτάζονται με ξεχωριστή λαμπρότητα και κατάνυξη.